čtvrtek 3. listopadu 2016
středa 20. července 2016
Londyn 2
Mam ponekud Deja-vu. Sedime na Heatrow v te same zradelne, co minule a jime tu samou kasi, co minule, pijeme to samy, co minule a cekame tri hodiny, jako minule. Jen jsem ted o poznani unavenejsi nez minule.
Predevcirem jsme jeste jely jednou k Atitlanu, dokoupit jeste sperky na prodej a nejaky suvenyry pro milacky.
Vcera po treti rano jsme vstavaly, ve ctyri vyrazily minibusem na letiste do Guatemala city. V pet jsme byly tam, v 8 nam to letelo.
Jak stari mazaci jsme cekaly, nez zmizi ty davy cekajici nedockave, az se zacnou mackat ve fronte do letadla. Jako by jinak nechytli mista nebo co.
Tri hodky do Dallasu jsem prospala. V Dallasu tri hodiny cekani.. uz bylo po poledni. Daly jsme si v jedne hospode kazda pivo. Bylo to pry nejaky Nemecky vyrabeny u nich v Texasu. Nemcum bych to nerikala.. Takova vodova osmicka. Za ty prachy nestalo. Ja jsem mela spagety, mamka lasagne. Me to chutnalo, ji to prislo bez chuti. Apokalypsa zacne v den, kdy na letistich budou jidlo a piti stat normalni ceny. Hresi na to, ze clovek proste nema jinou moznost, protoze vsechno, co mate s sebou vam stejne pri bezpecnostni kontrole vyhodi. Amici potapani. Na Sri Lance vam nechaji originalni neotevrenou vodu i svacu.. No stalo nas to 65$... prosim slabsi povahy, aby to ani neprepocitavali.
Jak stari mazaci jsme cekaly, nez zmizi ty davy cekajici nedockave, az se zacnou mackat ve fronte do letadla. Jako by jinak nechytli mista nebo co.
Tri hodky do Dallasu jsem prospala. V Dallasu tri hodiny cekani.. uz bylo po poledni. Daly jsme si v jedne hospode kazda pivo. Bylo to pry nejaky Nemecky vyrabeny u nich v Texasu. Nemcum bych to nerikala.. Takova vodova osmicka. Za ty prachy nestalo. Ja jsem mela spagety, mamka lasagne. Me to chutnalo, ji to prislo bez chuti. Apokalypsa zacne v den, kdy na letistich budou jidlo a piti stat normalni ceny. Hresi na to, ze clovek proste nema jinou moznost, protoze vsechno, co mate s sebou vam stejne pri bezpecnostni kontrole vyhodi. Amici potapani. Na Sri Lance vam nechaji originalni neotevrenou vodu i svacu.. No stalo nas to 65$... prosim slabsi povahy, aby to ani neprepocitavali.
Let Dallas - London letel taky na cas, taky klidecek u brany a musim rict, ze jsem dosahla cestovniho levelu, kdy krome vzletu, pristani a rozcvicovani klapek pred odletem me to uz prijde jako nudna rutina. Napocitaly jsme, ze pri odletu z Guatemaly nam doklady kontrolovaly asi sestkrat, pri pristani v USA nam dokladu kontrolovalo postune asi deset lidi. V Londyne myslim jeden. Ale tuhle cast uz mi mozek ponekud vynechava onu opakujici se rutinu.
Let z Dallasu mi ubehl dobre. Videla jsem film 5 vlna a pak sedm z osmi dilu valky a miru od Tolstoje. Stve me, ze ten posledni jsem nestihla, ted si to budu muset stahnout.
Mamka se hrozne divi, ze jsem vubec nespala, ale byo to napinavy. I kdyz taky se ponekud divim, vetsinou me od urcite miry unavy anglicky filmy bez titulku uspavaji..
Let z Dallasu mi ubehl dobre. Videla jsem film 5 vlna a pak sedm z osmi dilu valky a miru od Tolstoje. Stve me, ze ten posledni jsem nestihla, ted si to budu muset stahnout.
Mamka se hrozne divi, ze jsem vubec nespala, ale byo to napinavy. I kdyz taky se ponekud divim, vetsinou me od urcite miry unavy anglicky filmy bez titulku uspavaji..
Leteli jsme proti noci, takze tma trvala asi 3 hodky, prisli jsme zatim o sedm hodin. Ztratila jsem prehled, co je za den a kolik je hodin se orientuju jen podle toho, ze mobil se prehazuje sam. Melo by nam to letet 9:45, coz je za hodinu.
Takze jeste hodina cekani, pak dve a kousek hodiny letu, cekani na batoh, presun na Florenc, cekani na bus, dve hodky busem do Brna a ke Grandu dorazime o pul sedme mistniho casu. Do prace pro klice od bytu a pak jeste salinou domu.. takze tak kolem osme bych mohla byt doma..
Takze jeste hodina cekani, pak dve a kousek hodiny letu, cekani na batoh, presun na Florenc, cekani na bus, dve hodky busem do Brna a ke Grandu dorazime o pul sedme mistniho casu. Do prace pro klice od bytu a pak jeste salinou domu.. takze tak kolem osme bych mohla byt doma..
To znamena ze v Guatemale bude poledne, takze v te dobe budu vzhuru (se spankem v buse a ted z Londyna pocitam tak napul, pac v seda to neni ono) asi 32 hodin jesti to dobre pocitam...uz mi to moc nemysli..
Takze zdravime z Londyna a uz ted se mi stystka po Guatemale...
sobota 16. července 2016
Posledni den v Momos
Dneska je posledni den v Momos. Zitra se presouvame do Antigua, kde mame jeste v pondeli volnej den a v utery ve ctyri rano vyjizdie na letiste.
Dnes uz jsme nechteli na zadny vylet, takze jsme se jen domluvili s Donem Rigobertem, ze udelame dnes jeste jeden obrad. Na tom samem miste, kde jsem mela prvni obrad na Wajchakib Batz'.
Dnes je den Wukub Aq'ab'al (7 Akbal). Neutrani den, kde veci konci a zacinaji. Presne v prostred tydne. Akbal nebo-li usvit je usvit vsech veci, kdy mizi noc a zacina novy den. Dobry den modit se za partnery, manzely a manzelky a skvely den k rozhodujicimu odhodlani vykrocit urcity smerem. Jako kdyz si tkadlena rozmysli vzor, ktery bude delat a tohle je moment, kdy ma zacit napinat osnovni nite.
Dnes uz jsme nechteli na zadny vylet, takze jsme se jen domluvili s Donem Rigobertem, ze udelame dnes jeste jeden obrad. Na tom samem miste, kde jsem mela prvni obrad na Wajchakib Batz'.
Dnes je den Wukub Aq'ab'al (7 Akbal). Neutrani den, kde veci konci a zacinaji. Presne v prostred tydne. Akbal nebo-li usvit je usvit vsech veci, kdy mizi noc a zacina novy den. Dobry den modit se za partnery, manzely a manzelky a skvely den k rozhodujicimu odhodlani vykrocit urcity smerem. Jako kdyz si tkadlena rozmysli vzor, ktery bude delat a tohle je moment, kdy ma zacit napinat osnovni nite.
Takze v tomto duchu byl obrad. Za nas a nase prani a taky za nasi stastnou cestu dal k uskutecneni toho, co chceme.
Po obradu nas Don Rigo pozval k nim na obed a protoze je sobota - volny den, byla tam cela rodina. Bylo to moc prijemne a nalada byla vesela, kdyz Don Rigo prisel s tim, ze to je jako posledni vecere (pane), ale je to obed.
Po obede mi Sheila nabidla, jestli si chci vyzkouset jejich tradicni odev. :)
Celou dobu to po tom koukam a opravdu moc se mi to libi, takze jsem s nadsenim prijala. I kdyz vzhledem k tomu, ze Sheila vazi 40 kilo i s posteli a miminem jsem i rikala, ze uvidime, jestli se vejdu.
Sukne je zavinovaci, pas ma asi tak 2 metry a halena je velika a siroka a do pasu se sklada, jediny s cim jsem mela vazne problem bylo, ze pruramky mela zasity na svoje tenky rucicky a ty moje se tam sotva vesly.
Po obede mi Sheila nabidla, jestli si chci vyzkouset jejich tradicni odev. :)
Celou dobu to po tom koukam a opravdu moc se mi to libi, takze jsem s nadsenim prijala. I kdyz vzhledem k tomu, ze Sheila vazi 40 kilo i s posteli a miminem jsem i rikala, ze uvidime, jestli se vejdu.
Sukne je zavinovaci, pas ma asi tak 2 metry a halena je velika a siroka a do pasu se sklada, jediny s cim jsem mela vazne problem bylo, ze pruramky mela zasity na svoje tenky rucicky a ty moje se tam sotva vesly.
Taky musela sukni preskladat na delsi a jak byla zmatena mou vyskou, tak mi opasek uvazala trochu vys nez v pase, ale jinak se mi celej ten system moc libi.
Sukne pekne zarovnava zadek, sklady delaji hezky kulaty zensky boky, sirokej pevne utazenej opasek (tuhost asi jako pevnej korzet) dela opticky stihlej pas a nad tim bohate vysita a na prsa narasena halena zase hezky zvyraznuje prsa.
Jako vazne musim rict, ze i dost tlusy zensky, ktery jsme potkaly v tom vypadaji dobre. Navic tim, ze nosi veci na hlave, tak chodi vsechny hezky rovne a tak se jako pekne nesou.
No myslim, ze nejakou obdobu vymyslim a aplikuju na noseni u nas.
Sukne pekne zarovnava zadek, sklady delaji hezky kulaty zensky boky, sirokej pevne utazenej opasek (tuhost asi jako pevnej korzet) dela opticky stihlej pas a nad tim bohate vysita a na prsa narasena halena zase hezky zvyraznuje prsa.
Jako vazne musim rict, ze i dost tlusy zensky, ktery jsme potkaly v tom vypadaji dobre. Navic tim, ze nosi veci na hlave, tak chodi vsechny hezky rovne a tak se jako pekne nesou.
No myslim, ze nejakou obdobu vymyslim a aplikuju na noseni u nas.
Jeste jsme udelali spolecnou fotku.
Je mi smutno, ze odjizdime. At si mamka o bordelu na ulicich rika co chce. Me se tu moc libi, rodinu Dona Rigobrta jsem si zamilovala, krajina a lidi celkove tady jsou uzasni, kukurice mi chutna a vubec se mi nechce odjet.
Mam v planu a jsem presvedcena o tom, ze se sem brzo vratim.
Mam v planu a jsem presvedcena o tom, ze se sem brzo vratim.
Zitra tak kolem devat vyrazime smer Antigua.
Atitlan
Vcera jsme jely do vesnicky Panajachel. Celou dobu, kdyz jsme se o tom s Gregoriem a donem Rigobertem bavili, tak nam rikali, ze to je vylet na jezero Panajachel a do mestecka, ktere je u toho. Ze tam je obradni misto ve skalách a ze se nam tam bude urcite libit, ze to je jeste kousek dal, nez kdyz jsme jeli do Chichikastenanga.
No hledali jsme na mape jako trubky, ale nemohli nic najit.
No hledali jsme na mape jako trubky, ale nemohli nic najit.
Rano jsme vstaly klasicky v 5, abysme v sest mohli uz vyjet v klasicke sestave s Ralankil a Donem Rigobertem. Cesta autobusem jako vzdy. Diky tomu, ze jsme vyjizdeli z Momos, coz je konecna, tak jsme sedely. Bohuzel ne uplne vepredu a prede me si jeste po ceste prisedli dva panove v klobouku, takže jsem videla uplny prd a poprve za celou dobu jsem musel vyuzit svych travel gum zvykacek. Opet jsem si vzpomela, ze jsou teda pekne hnusny a ze po nich cloveku zmrvi cela pusa, ale zabiraji a kdyz mi prestalo bejt blbe, tak jsme usnula.
Prestupovali jsme na krizovatce s odbockou na Solola, ale to si clovek z mapy nepamatuje takovy drobnosti.
Jak jsme stoupaly pres hory, byla pekna kosa. Jak jsme ted klesaly dolu, zaclo byt citelne teplo a uplne jinej vzduch.
Vystoupili jsme uprostred niceho a vydali se betonovo kamenou cestou ke dvou domkum, kde sedeli dve babky. Tam Don Rigo prohodil par slov a gestikulaci nam vysvetli, ze ted pujdeme asi 60 metru po strmym stazu dolu a ze mame bejt hrozne moc opatrny a pak ze uz to bude jen rovne.
Byl to sraz, ale na nejvetsich klesanich byly koreny nebo kameny oslapany a upraveny do schodu, takze to nebylo tak hrozny. Jak jsem v Asii obdivovala co vsechno ti mistni slezou a delaji v zabkach, tak tady je uplne jinej level. Ralankil tohle vsechno vzdycky absolvuje v paradnich botkach na podpatku s ozdobnejma kamimkama na pasku. Kdyz jsme byli venku s celou rodinou, tak i maminka (babicka) Maria nosi ven zasedne zdobny botky na podpatku. A taky v nich leze po lese a mezi kamenama a korenama a kleka v nich u ohniste u obradu.
Ralankil teda nekleka, ale tim popelem taky projde.
No dosli jsme k posvatne jeskyni, kde se otviral les a byl uzasnej vyhled na jezero a na mestecko. Ralankil potvrdila, ze to je Panajachel.
Obrad v te jeskyni byl uzasnej. Vzadu byly nejaky svicky, kam jsme i my ke konci davali svazek horicich svicek a bylo tam nekolik ohnistovych ploch. Delali jsme tam ohen tri skupinky, takze asi peticentimetrova vrstva popilku po dne se pekne vyrila, jak jsme tam chodili a bylo tam tak 50 stupnu.
Kdyz jsme vysli na svetlo, byli jsme tak o dvacet odsinu opalenejsi. Kdyz jsme setreli pot vlhcenym obrouskem, tak vetsina toho opaleni zase zmizela. Konstatovala jsem, ze to se mistnim hodi ta tmava kuze, ze aspon neni videt, jak moc jsou od sazi.
Kdyz jsme ten sraz lezli nahoru vsimli jsme si ze Don Rigo ma kolem krku pistalku, tak jsme se ptali proc a bylo nam vysvetlno, ze to tak delaji, ze kdyby nekdo spadl, tak zacne piskat a sebehnou se vsichni, kdo to uslysi, aby pomohli toho spadlyho vylovit. Jo dobrej zvyk. Vzhledem k tomu, ze ty obradni posvatny mista jsou jedno na vic neuvertenym miste nez druhy a lezou tam lidi vsech vekovych i kondicnich kategrii, tak se tomu nedivim.
U dvou babek jsme si sedli pod strom a v okne jednoho domku koupili piti a orisky na obcerstveni.
Pak nas Don Rigo zavedl k dalsimu oltari, kde rikal, ze je vyhled na cely jezero a na sopky za nim, ze si tam budeme chtit udelat fotku. Cesta dolu a nahoru pres kameny a koreny, jak jinak.
Dorazili jsme na konec sveta. Na uplnej vrchol kamenu jsme uz lezla jen ja s Rigem. Ralankil poprve rekla, ze v tehle botach ne a mati ma z vysek strach, takze me fotila zespodu, zatimco ja jsem fotila zeshora. No uzasny. Na poslednim kousicku pevne zeme na skale vysoko na hladinou bylo zase obradni misto a jinak vubec nic. Na nasi urovni krouzili uz ptaci. Vyhled dokonalej, vzduch, jasno, trpyt hladiny v slunicku, obcasne duneni jedne ze sopek, mraky stoupajici z jejich vrsku... No, nemam slova k popsani.
Ten vlikej sutr dolu jsem potom sjizdela po zadku, protoze nahoru to po tom piskovci jde, ale dolu prece jen nejakej pud sebezachovi jeste mam. :)
Jak jsme stoupaly pres hory, byla pekna kosa. Jak jsme ted klesaly dolu, zaclo byt citelne teplo a uplne jinej vzduch.
Vystoupili jsme uprostred niceho a vydali se betonovo kamenou cestou ke dvou domkum, kde sedeli dve babky. Tam Don Rigo prohodil par slov a gestikulaci nam vysvetli, ze ted pujdeme asi 60 metru po strmym stazu dolu a ze mame bejt hrozne moc opatrny a pak ze uz to bude jen rovne.
Byl to sraz, ale na nejvetsich klesanich byly koreny nebo kameny oslapany a upraveny do schodu, takze to nebylo tak hrozny. Jak jsem v Asii obdivovala co vsechno ti mistni slezou a delaji v zabkach, tak tady je uplne jinej level. Ralankil tohle vsechno vzdycky absolvuje v paradnich botkach na podpatku s ozdobnejma kamimkama na pasku. Kdyz jsme byli venku s celou rodinou, tak i maminka (babicka) Maria nosi ven zasedne zdobny botky na podpatku. A taky v nich leze po lese a mezi kamenama a korenama a kleka v nich u ohniste u obradu.
Ralankil teda nekleka, ale tim popelem taky projde.
No dosli jsme k posvatne jeskyni, kde se otviral les a byl uzasnej vyhled na jezero a na mestecko. Ralankil potvrdila, ze to je Panajachel.
Obrad v te jeskyni byl uzasnej. Vzadu byly nejaky svicky, kam jsme i my ke konci davali svazek horicich svicek a bylo tam nekolik ohnistovych ploch. Delali jsme tam ohen tri skupinky, takze asi peticentimetrova vrstva popilku po dne se pekne vyrila, jak jsme tam chodili a bylo tam tak 50 stupnu.
Kdyz jsme vysli na svetlo, byli jsme tak o dvacet odsinu opalenejsi. Kdyz jsme setreli pot vlhcenym obrouskem, tak vetsina toho opaleni zase zmizela. Konstatovala jsem, ze to se mistnim hodi ta tmava kuze, ze aspon neni videt, jak moc jsou od sazi.
Kdyz jsme ten sraz lezli nahoru vsimli jsme si ze Don Rigo ma kolem krku pistalku, tak jsme se ptali proc a bylo nam vysvetlno, ze to tak delaji, ze kdyby nekdo spadl, tak zacne piskat a sebehnou se vsichni, kdo to uslysi, aby pomohli toho spadlyho vylovit. Jo dobrej zvyk. Vzhledem k tomu, ze ty obradni posvatny mista jsou jedno na vic neuvertenym miste nez druhy a lezou tam lidi vsech vekovych i kondicnich kategrii, tak se tomu nedivim.
U dvou babek jsme si sedli pod strom a v okne jednoho domku koupili piti a orisky na obcerstveni.
Pak nas Don Rigo zavedl k dalsimu oltari, kde rikal, ze je vyhled na cely jezero a na sopky za nim, ze si tam budeme chtit udelat fotku. Cesta dolu a nahoru pres kameny a koreny, jak jinak.
Dorazili jsme na konec sveta. Na uplnej vrchol kamenu jsme uz lezla jen ja s Rigem. Ralankil poprve rekla, ze v tehle botach ne a mati ma z vysek strach, takze me fotila zespodu, zatimco ja jsem fotila zeshora. No uzasny. Na poslednim kousicku pevne zeme na skale vysoko na hladinou bylo zase obradni misto a jinak vubec nic. Na nasi urovni krouzili uz ptaci. Vyhled dokonalej, vzduch, jasno, trpyt hladiny v slunicku, obcasne duneni jedne ze sopek, mraky stoupajici z jejich vrsku... No, nemam slova k popsani.
Ten vlikej sutr dolu jsem potom sjizdela po zadku, protoze nahoru to po tom piskovci jde, ale dolu prece jen nejakej pud sebezachovi jeste mam. :)
Pak jsme sleji autobusem jeste niz, az k jezeru. Bylo videt, ze to je velice turistcka oblast. Samy hotely, cestovky, stanky a obchody se suvenyrama.. samy napisy, objevujte Atitlan. Tak jsme se znovu Dona Riga ptaly, co je to za jezero a on zase ze Panajachel, tak rikame Atitlan? a on kivl hlavou, ze jako jo, ze i Atlitlan se tomu rika. :)
No nenapadlo by nas, ze pojedem k Atitlanu a rikam predem: damy, divky a slecny - teste se, neco vezem.
Nebyla bych to ja, kdybych si nesla namocit nohy a nasbirat kaminky. Atitlan me na pozdrav ohodil velikou vlnou, takze jsem byla mokra az do pasu, ale voda byla tepla a svitilo slunicko, takze parada.
Cesta zpatky byla zatim nejhorsi, co jsme zazili.. Hodinu jsme i staly v ulicce. Cisla mluvi jasne - ulicka mezi sedadlama siroka asi jako ve studntagency buse - na sirku v ni neprojdete. Sedadla konstrukce pro 36 lidi plus ridic. Sedelo na nich 54 lidi. Ten treti na kazdm sedadle sedi pulkou zadku a tu druhou ma do ulicky, cim vznikne to, ze ti dva v ulicce se o sebe nohama, zadkem i ramenama zaprou dost na to, aby moc nepadali. Mezi tim jeste stalo dost lidi. Celkove i s ridicem a vybercim nas tam bylo 70.
Bylo mi blbe. Mam nekolik poznatku: 1) i timto neprostunym davem je konduktor schopen projit a vybrat penize, 2) i s takto pretizenym autobusem se da jet naprosto stejne jako vzdy, 3) i pres to, jak strasne nacpani tam vsichni jsou, odstrediva sila s vami pracije, jako byste stali naprosto sami, 4) posiluje to opravdu vsechny svaly na tele.
Jizda to byla takova, ze jsem ani nemela jak si vytahnout Travel gum a tak jsem zjistila jeste jednu vec - silou vule, dychanim a soustredenim se da kinetoza prevest ze zaludku do hlavy, coz zpusobi, ze clovek zacne videt rozmazane a hned, jak si sedne tak usne - ale prestane vam byt blbe.
Bylo mi blbe. Mam nekolik poznatku: 1) i timto neprostunym davem je konduktor schopen projit a vybrat penize, 2) i s takto pretizenym autobusem se da jet naprosto stejne jako vzdy, 3) i pres to, jak strasne nacpani tam vsichni jsou, odstrediva sila s vami pracije, jako byste stali naprosto sami, 4) posiluje to opravdu vsechny svaly na tele.
Jizda to byla takova, ze jsem ani nemela jak si vytahnout Travel gum a tak jsem zjistila jeste jednu vec - silou vule, dychanim a soustredenim se da kinetoza prevest ze zaludku do hlavy, coz zpusobi, ze clovek zacne videt rozmazane a hned, jak si sedne tak usne - ale prestane vam byt blbe.
čtvrtek 14. července 2016
Zaculeu
Vcera jsme byly na posvatnych ruinach stareho mesta a chramu Zaculeu.
Jsou to prvni opravdove pyramidy, ktere jsme videli, i kdyz me dost mrzi, ze mistni postup zachovani pamatek znamena zalit to do betonu. Tak nejak to tomu bere tu autenticitu, ale zase chapu, ze by jim ty kameny brzo asi rozebrali a oslapaly. Snad na to casem prijdou a zase ten beton z toho sundaji.
Jsou to prvni opravdove pyramidy, ktere jsme videli, i kdyz me dost mrzi, ze mistni postup zachovani pamatek znamena zalit to do betonu. Tak nejak to tomu bere tu autenticitu, ale zase chapu, ze by jim ty kameny brzo asi rozebrali a oslapaly. Snad na to casem prijdou a zase ten beton z toho sundaji.
No kazdopadne rano jsme zase vstavali v 5. Je to moje prvni dovolena, kde vstavam prakticky denne ve 4-6 rano... co k tomu dodat. :) Ale je to proste tim, ze tady ty busy jedou tak dlouho. Hodinu nez se dostanete na dalnici, po ceste ktera ma beton na povrchu tak prvni a posledni kilometr a zbytek je ujezdna hlina a pisek s vyprsenejma struhama a rygolama a vyjezdenejma dirama.
Vzdycky vedeme s mamkou dikusi, jestli je lepsi tempo 15 km/h a snesitelne pohupovani, ale dlouhy cas a nebo 50 km/h a kratsi cas, ale skoky a narazy, ze se drzite ceho jen jde a doufate, ze se vam nesrazi obratle k sobe.
Ja mam osobne radeji druhou variantu doplnenou a spravnou rychlou hlasitou hudbu. Cloveka to prepne do takove absurdni euforii z cele te situace.. az lehkeho silensvti bych rekla. Mamce se nelibi ani jedno.
Kdyz clovek konecne dorazi na dalnici, tak ma sice beton a asfalt (i kdyz taky ne rozhodne vsude), ale zase se zvysi tempo a odstrediva sila v zatackach. Je to namahavy na ruce a s tim, jak mame dlouhy nohy uz mame otlaceny ovalky na kolenech, pac jsme zapasovany v tech sedadlech uplne nadoraz. Kupodivu to vuci bocnimu pohybu vlivem odstrdive sily nema zadny efekt.
Kazdopadne uz se stavam asi vic mistni, protoze jsem v jizde busem pokrocila na dalsi level - za tehle jizdy jsem naprosto normalne usnula.
Vzdycky vedeme s mamkou dikusi, jestli je lepsi tempo 15 km/h a snesitelne pohupovani, ale dlouhy cas a nebo 50 km/h a kratsi cas, ale skoky a narazy, ze se drzite ceho jen jde a doufate, ze se vam nesrazi obratle k sobe.
Ja mam osobne radeji druhou variantu doplnenou a spravnou rychlou hlasitou hudbu. Cloveka to prepne do takove absurdni euforii z cele te situace.. az lehkeho silensvti bych rekla. Mamce se nelibi ani jedno.
Kdyz clovek konecne dorazi na dalnici, tak ma sice beton a asfalt (i kdyz taky ne rozhodne vsude), ale zase se zvysi tempo a odstrediva sila v zatackach. Je to namahavy na ruce a s tim, jak mame dlouhy nohy uz mame otlaceny ovalky na kolenech, pac jsme zapasovany v tech sedadlech uplne nadoraz. Kupodivu to vuci bocnimu pohybu vlivem odstrdive sily nema zadny efekt.
Kazdopadne uz se stavam asi vic mistni, protoze jsem v jizde busem pokrocila na dalsi level - za tehle jizdy jsem naprosto normalne usnula.
No pyramidy uzasny. Ty vyhledy zeshora a ty panoramata s horama na obzoru. Bylo takovy dokonale kalendarovy pocasi. Teplo a slunicko, ale bily mraky a nad horama lehceme dynamicky tmavo. Fotky jsou delany tabletem a porad tu masinku obdivuju, ze na to, ze to je vestavenej miniobjektivicek v tabletu, tak fotky to dela dobry. Coz teprve kdyby mel clovek nejakou vymakanou zrcadlovku.
Vcera byl velice vyznamy den KAJIB AJPU (neboli 4 Ahau), Plamenny den Maju, den pocatku nove ery pro pristi rok (260 dni). Takze by mel clovek vyjadrit svoje zamery na tu dobu, svoje plany, ocenit a podekovat za to, co naopak udelal v te ere minule a zaroven poprosit o pomoc a podporu se splnenim toho, co ma v planu. Nejdulezitejsi je, uvedomit si, co clovek ma a vyjadriv vdecnost vsemu a vsem, kteri ho na te ceste jakymkoliv zpusobem ovlivnili.
Ohniste uprostred majskych pyramid a celej obrad byly proste uzasny.
Misto Zaculeu je asi o 800 metru niz, na zapad a na sever od Momos a je to asi 100 km od mexicke hranice. Jeste kus za mestem Huehuetenango, ktere je takovy stycny bod. Musim rict, ze to bylo naprosto jednoznacne poznat, ze sme jinde.
Prakticky uz tam nejsou zadni indiani (pardon ten vyraz, ale proste nevim jak jinak shrnout potomky maju jednim slovem), samy potomci Spanelu a Mexicanu.
Na prvni pohled je tam cisteji a uklizeneji na ulicich, ale to je tak jedine pozitivum. Lidi jsou vetsi, tlustci (hooodne), chlupatejsi (i damy maji knirky - ty tlusty), mladsi holky zmalovany (fakt hodne a nevkusne, ne jako naliceny), prakticky zadny deti, natozpak miminka v satcich na zadech. Lidi jsou daleko hlucnejsi, vlezlejsi a protivnejsi (i vas drzi za rukavy a zastupuji vam cestu a nechteji vas pustit, abyste si u nich neco koupili), kouri, zadne tradini obleceni, ale stanky s cinou a svetsky s plastovejma kramama na kazdym kroku, vic z nich tahne chlast a celkove atmofera teda dost hrozna. At zije moderni amerikanizovany svet.
Taky je videt, ze tam moc cizincu neni na nas jako vzdy, ale tentokrat i nase male pruvodce koukali dost prekvapene.
No myslela jsem naprosto uprime, kdyz jsem si po proplitani jednim davem povzdechla ze chci zase domuu (mineno Momos) a kdyz jsem Ralankil rikala, ze tady tu oblast te vysociny mam daleko radeji a ze se mi tu libi daleko vic.
A ano opravdu je to vysocina (Highlands). Radeji bych to prekladala zeme ve vysi nebo vysoke zeme. Prumer tu je 2500 - 2800 mnm.
Prakticky uz tam nejsou zadni indiani (pardon ten vyraz, ale proste nevim jak jinak shrnout potomky maju jednim slovem), samy potomci Spanelu a Mexicanu.
Na prvni pohled je tam cisteji a uklizeneji na ulicich, ale to je tak jedine pozitivum. Lidi jsou vetsi, tlustci (hooodne), chlupatejsi (i damy maji knirky - ty tlusty), mladsi holky zmalovany (fakt hodne a nevkusne, ne jako naliceny), prakticky zadny deti, natozpak miminka v satcich na zadech. Lidi jsou daleko hlucnejsi, vlezlejsi a protivnejsi (i vas drzi za rukavy a zastupuji vam cestu a nechteji vas pustit, abyste si u nich neco koupili), kouri, zadne tradini obleceni, ale stanky s cinou a svetsky s plastovejma kramama na kazdym kroku, vic z nich tahne chlast a celkove atmofera teda dost hrozna. At zije moderni amerikanizovany svet.
Taky je videt, ze tam moc cizincu neni na nas jako vzdy, ale tentokrat i nase male pruvodce koukali dost prekvapene.
No myslela jsem naprosto uprime, kdyz jsem si po proplitani jednim davem povzdechla ze chci zase domuu (mineno Momos) a kdyz jsem Ralankil rikala, ze tady tu oblast te vysociny mam daleko radeji a ze se mi tu libi daleko vic.
A ano opravdu je to vysocina (Highlands). Radeji bych to prekladala zeme ve vysi nebo vysoke zeme. Prumer tu je 2500 - 2800 mnm.
S Ralankil i Donem Rigo si rozumime cim dal tim vic, uz si i delame legraci a smejem se - a to porad neumime spanelsky. Uz se vic zname, tak si vic rozumime i bez toho, abysme si rozumeli. :)
Dneska mame zase polovolny den. Odpoledne jdeme na dalsi lekci k Donu Rigobertvi - bude nam popisovat vyznam 20 nawalu (dnu v mesici) kalendare a mel by mi dat text s popisem ritualu. Jsem moc zvedava.
pondělí 11. července 2016
Chichicastenango, Quiche, Pologua
Vcera jsme jeli do Chichicastenanga na trhy a do dvou muzei majskych veci. Trh klasicky - velkej, barevnej, hlucnej, nacpanej.. co si budem rikat. :) Cesta 4 hodinky, kousek po dalnici, zbytek cestou necestou, zase ty samy autobusy, zase ty samy davy lidi, zvuky, pachy, styl jizdy... proste parada. :)
Mamka si koupila dve knizky, obe ve spanelstine. :)
Potom jsme jely do Quiche, srdce Majske kultury. Byly jsme se podivat na ruiny starodavnyho mesta a chramu a delali jsme dalsi obrad. Prostor kolem ruin byl nadhernej park se zvlastnima stromama, ktery vypadaji jako se zavojema. Jmenuji se Aliso. Taky jsme se tam byly podivat v jeskyni, ktera je posvatna a vzadu je oltar a Don Rigoberto tam delal jen kratkej obradik - vonnou tycinku a svicku v kelimku. Pisu o tom hlavne kvuli pozorovani rozdilu mezi nasi a zdejsi jeskyni. U nas vlezete do jeskyne a je tam zima a drzi se tam nejakych 4-7 stupnu. Tady vlezete do jeskyne a cim jste hloubeji, tim je tam tepleji. Vytapeny steny sopecnou cinnosti jsou zajimavy. :)
Dneska jsme se byli podivat v Pologua - je to mestecko, odkud pochazi Sheila a tak nam delala pruvodce ona. Byli jsme se podivat v mistnim ekologickem parku, kde jsme u reky delali dalsi obrad.
Bylo tam moc hezky, bylo tam moc schodu a Sheila nas lakala at jdeme do casti, kde si uvazete lano kolem sebe a splhate po schodech/skale kamsi nahoru, ze tam je uzasnej vyhled.
Odmitli jsme.
Mamka si o koren ukopla kus nehtu a ja jsme se vcera v buse prastila o hranu okna do lokte, takze silove pohyby levou rukou mi nedelaji moc dobre. Proto jsem taky vcera nic nepsala, bolelo to jak svin.
Ruzove zlo a cely den v klidove poloze zaveseny na popruhu od zebradla a je to v podstate dobry, ale lozit po lane teda nee.
Bylo tam moc hezky, bylo tam moc schodu a Sheila nas lakala at jdeme do casti, kde si uvazete lano kolem sebe a splhate po schodech/skale kamsi nahoru, ze tam je uzasnej vyhled.
Odmitli jsme.
Mamka si o koren ukopla kus nehtu a ja jsme se vcera v buse prastila o hranu okna do lokte, takze silove pohyby levou rukou mi nedelaji moc dobre. Proto jsem taky vcera nic nepsala, bolelo to jak svin.
Ruzove zlo a cely den v klidove poloze zaveseny na popruhu od zebradla a je to v podstate dobry, ale lozit po lane teda nee.
Zitra jsme meli puvodne mit zase nejaky horky prameny, ale nakonec bude volnej den a pojedem az pozitri na pyramidy. Takze si zitra asi udelam praci den.
Jinak jsme si nechala napsat jmena sourozencu, takze pokud to nekoho zajima, tak od nejstarsiho jsou to:
Gregrio, Nakshit Kanari, Ralankil Abyayala a Bonampak Rigoberto. Ted uz si to pamatuju, jak to mam na papire. :)
Gregrio, Nakshit Kanari, Ralankil Abyayala a Bonampak Rigoberto. Ted uz si to pamatuju, jak to mam na papire. :)
sobota 9. července 2016
Horke prameny 2
Dneska to byl paradni den.
Protoze dnes je den rodiny, tak jsme jely s celou rodinou. Bylo to daleko a navic tam verejna nejezdi, takze sme jely soukromym pronajatym minibusem.
Ridic byl takovej mladej kluk, ale jel dobre. V ramci toho, jak se tady jezdi. :)
Protoze dnes je den rodiny, tak jsme jely s celou rodinou. Bylo to daleko a navic tam verejna nejezdi, takze sme jely soukromym pronajatym minibusem.
Ridic byl takovej mladej kluk, ale jel dobre. V ramci toho, jak se tady jezdi. :)
Nejdriv jsme sesli ke spodnim dvema bazenkum, aby nam to tam Don Rigoberto ukazal, pak jsme sesli jeste o kus niz k jeskyni, kde je obradni misto. Byl tam hroznej bordel a Don Rigoberto z toho byl hodne spatnej. Pak se ale jeho zena projevila jako prakticka dama a nalamala nejaky vetve a trochu to tam posmetala vsechno na hromadku v koute a hned to bylo lepsi.
Don Rigoberto delal obrad za jejich rodinu, za nasi taky a je to i den predku, tak i dekoval za koreny. A vsem zivlum zase a tak. Bylo to moc prijemny tam byt s tak velkou rodinou, mam je moc rada a moc se mi libilo s nima sdiet celej dnesni den. Nejdriv obrad, potom koupani v horkejch pramenech, grilovani, vylet na vyhlidku.. Moc jsem si to uzila. Kdybych umela spanelsky a jeste si mohla vic popovidat, bylo by to jeste lepsi. :)
Don Rigoberto delal obrad za jejich rodinu, za nasi taky a je to i den predku, tak i dekoval za koreny. A vsem zivlum zase a tak. Bylo to moc prijemny tam byt s tak velkou rodinou, mam je moc rada a moc se mi libilo s nima sdiet celej dnesni den. Nejdriv obrad, potom koupani v horkejch pramenech, grilovani, vylet na vyhlidku.. Moc jsem si to uzila. Kdybych umela spanelsky a jeste si mohla vic popovidat, bylo by to jeste lepsi. :)
Pak jsme se presunuli vsechny ty schody nahoru, k hlavnim koupacim bazenum. Bylo tam hrozne moc lidi a kriku a vseho, takze jsme se presunuli vsechny ty schody zase dolu, k tem malejm bazenkum, kde jsme byli na zacatku. Byl tam studenej vodopad a z nej potok a potom nekolik takovejch praminku tekoucich ze skal a ty byly vrely, ze se v nich nedala udrzet ruka. Ty se jimaly do dvou propojenejch bazenku.
Prvni byl dost horkej a ci bliz k praminku ze skaly, tim vic. Sedela jsem tak v pulce a dobrejch deset minut mi na zacatku trvalo vubec tam udrzet nohy. Ale jak jsme si zvykla, tak jsem si v seda na okraji pomalu zvykala i na zbytek az jsem se byla schopna ponorit cela. Nemam tuseni, kolik to melo stupnu, ale takhle horkou vanu si napoustim jen promrzla z vanocnich trhu.
Stejne clovek nevydrzel moc dlouho ponorenej. Kolem sten byly sedaci kameny, kde byl clovek ponorenej tak po pas, tak to se dalo docela dlouho. Ale zadne prudke vstavani - to se pak zamota hlava a neni to ulpne dobry. Kardiakum nedoprucuju.
Jinak voda byla na chut dost vyrazne kysela. Zajimalo by nas s mamkou, jaky to melo ph, ale v tech vyparech rostlo jen kapradi a mech, takze asi dost malo. Takze ted budu mit kuzi ja miminko, pac sme se v tom machali dobre dve hodiny bych rekla.
Rodina si sla po prvnim namoceni k vodopadu umejt vlasy, ja jsem si sla nachytat na kameny, co tam byly nejakou energii. Bylo tam nadherne, prijeny misto, dokonala atmosfera a energie po tom obradu opravdu krasna.
Druhou pulku uz jsem sedela ve spodnejsim bazenku, kterej byl jeste o neco chladnejsi.
No vymachala jsme se dokonale a kybych neco takovyho mela za barakem, chodila bych aspon obden. :) Asi se budu muset prestehovat k nejake sopce. :)
Ke konci uz tam zaclo chodit dost lidi a tak jsme se sbalili a vyslapali zase vsechny ty schody nahoru.
Moc se mi tu libi jedna vec. Vsude, kde se pocita s nejakou rekreacni, odpocinkovou aktivitou lidi (park, prameny, vodopad..), tady maji betonovy ''stolky'' na grilovani. Je to tak do pasu vysoky, s plochou na ohniste ze trech stran asi 20 cm vysokej okraj. U toho je nejakej stul se spalkama nebo lavice na sezeni.
Mistni to znaji, i nase rodina, takze s sebou meli pytlik drevenyho uhli, rost na gril (pulku rostu na sporak), maso, zeleninu, prkynko, tortily, chilli, plechovku fazolove kase, sirup, vodu, salsu, jednorazvy tacky a kelimky na piti a panev, na ktere se ohrivala ta kase. Okorenili maso a kdyz rozpalili uhli, zacli grilovat. Kdyz jsem videla, jak to Sheile a mamince (Maria se jemenuje) nejde, tak jsme predala dite do dalsich rukou (delala jsem chuvu, kdyz ostatni pripravovavli, cistli a krajeli zeleninu) a sla jsem se ujmout grilu. Docela se mi darilo, i kdyz ta mrizka ze sporaku je na prd, pac ma velky oka. Ale protoze mam ze stanu tak opaleny a azbestovy ruce, tak se mi darilo vsechno udrzet nad ohnem a otacet, takze se vsechno hezky propeklo. Maso a cibulka. Gregorio se me udivene ptal, jestli taky u nas grilujeme, tak jsem se mu snazla vysvetlit, ze jsem se tim rok zivila jezdivsi po trzich, ale myslim, ze to nepochopil. :)
Prvni byl dost horkej a ci bliz k praminku ze skaly, tim vic. Sedela jsem tak v pulce a dobrejch deset minut mi na zacatku trvalo vubec tam udrzet nohy. Ale jak jsme si zvykla, tak jsem si v seda na okraji pomalu zvykala i na zbytek az jsem se byla schopna ponorit cela. Nemam tuseni, kolik to melo stupnu, ale takhle horkou vanu si napoustim jen promrzla z vanocnich trhu.
Stejne clovek nevydrzel moc dlouho ponorenej. Kolem sten byly sedaci kameny, kde byl clovek ponorenej tak po pas, tak to se dalo docela dlouho. Ale zadne prudke vstavani - to se pak zamota hlava a neni to ulpne dobry. Kardiakum nedoprucuju.
Jinak voda byla na chut dost vyrazne kysela. Zajimalo by nas s mamkou, jaky to melo ph, ale v tech vyparech rostlo jen kapradi a mech, takze asi dost malo. Takze ted budu mit kuzi ja miminko, pac sme se v tom machali dobre dve hodiny bych rekla.
Rodina si sla po prvnim namoceni k vodopadu umejt vlasy, ja jsem si sla nachytat na kameny, co tam byly nejakou energii. Bylo tam nadherne, prijeny misto, dokonala atmosfera a energie po tom obradu opravdu krasna.
Druhou pulku uz jsem sedela ve spodnejsim bazenku, kterej byl jeste o neco chladnejsi.
No vymachala jsme se dokonale a kybych neco takovyho mela za barakem, chodila bych aspon obden. :) Asi se budu muset prestehovat k nejake sopce. :)
Ke konci uz tam zaclo chodit dost lidi a tak jsme se sbalili a vyslapali zase vsechny ty schody nahoru.
Moc se mi tu libi jedna vec. Vsude, kde se pocita s nejakou rekreacni, odpocinkovou aktivitou lidi (park, prameny, vodopad..), tady maji betonovy ''stolky'' na grilovani. Je to tak do pasu vysoky, s plochou na ohniste ze trech stran asi 20 cm vysokej okraj. U toho je nejakej stul se spalkama nebo lavice na sezeni.
Mistni to znaji, i nase rodina, takze s sebou meli pytlik drevenyho uhli, rost na gril (pulku rostu na sporak), maso, zeleninu, prkynko, tortily, chilli, plechovku fazolove kase, sirup, vodu, salsu, jednorazvy tacky a kelimky na piti a panev, na ktere se ohrivala ta kase. Okorenili maso a kdyz rozpalili uhli, zacli grilovat. Kdyz jsem videla, jak to Sheile a mamince (Maria se jemenuje) nejde, tak jsme predala dite do dalsich rukou (delala jsem chuvu, kdyz ostatni pripravovavli, cistli a krajeli zeleninu) a sla jsem se ujmout grilu. Docela se mi darilo, i kdyz ta mrizka ze sporaku je na prd, pac ma velky oka. Ale protoze mam ze stanu tak opaleny a azbestovy ruce, tak se mi darilo vsechno udrzet nad ohnem a otacet, takze se vsechno hezky propeklo. Maso a cibulka. Gregorio se me udivene ptal, jestli taky u nas grilujeme, tak jsem se mu snazla vysvetlit, ze jsem se tim rok zivila jezdivsi po trzich, ale myslim, ze to nepochopil. :)
No povedo se mi to, placky se povedli mistnim damam, fazolova kase se povedla nejakymu technologovi v tovarne, chilli se povedlo Marii, stava na piti se povedla mladsimu synovi (to jmeno zjistim), vyber mista se povedl Donu Rigobertovi, pocasi se povedlo Vode a Vzduchu, okurky a redkvicky se povedli Zemi, opeceni a horka lazen se povedla Ohni a cela ta uzasna atmosfera, smichu, pratelstvi a pohody se povedla nam vsem dohromady.
Cestou zpatky jsme jeste jely pres Xela, kde Don Rigoberto navigoval ridice kamsi nad mesto do kopce po ceste se samejma dirama. Stalo to za to, nahore je park, pomnik, altanek, kriz, spousta mist na sezeni a grilovani a nepopsatelnej vyhled na cely Xela. Mesto je to druhy nejvetsi po Guatemala city. Az nahoru byly slyset troubici autobusy a turujici motory. Cestou prselo, ale jak jsme vyjeli nahoru, prestalo a mraky se na chvili zvedly, takze jsme meli peknej vyhled a dalo se i fotit.
Cela ta oblast kolem tech horkejch pramenu ma svoje mikrolima a jsou tam pry idealni podminky pro pestovani zeleniny. Uplne vsude byly policka. Ale jako vsude. I ve srazu, kde bych rekla, ze se neda ani chodit, byly dokonaly radky. Ty lidi obdivuju, ze tam lezou kazdej den, maji tam natahany hadice, zalivaj, okopavaji, plejou a vsechno.. Obcas jsme tam nejaky zemedelce videli a vubec nechapu, jak se v tech svazch muzou udrzet.
Myslim, ze ani Sepp Holzer uz by nerekl, ze to je vhodne alespon na terasove zahony.. A oni tam nemaji ani ty terasy.
Chtela jsem to vyfotit, ale dest a stav silnice mi to rozmluvili.
Cela ta oblast kolem tech horkejch pramenu ma svoje mikrolima a jsou tam pry idealni podminky pro pestovani zeleniny. Uplne vsude byly policka. Ale jako vsude. I ve srazu, kde bych rekla, ze se neda ani chodit, byly dokonaly radky. Ty lidi obdivuju, ze tam lezou kazdej den, maji tam natahany hadice, zalivaj, okopavaji, plejou a vsechno.. Obcas jsme tam nejaky zemedelce videli a vubec nechapu, jak se v tech svazch muzou udrzet.
Myslim, ze ani Sepp Holzer uz by nerekl, ze to je vhodne alespon na terasove zahony.. A oni tam nemaji ani ty terasy.
Chtela jsem to vyfotit, ale dest a stav silnice mi to rozmluvili.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)