Momostenango

Jsme v Momostenangu, uz jsme se ubytovaly, uz jsme se i potkaly s Donem Rigobertem i s celou jeho rodinou a uz jsme i domluveni, kdy se uvidime a kdy zacinaj obrady atd.

Ted, jak popsat cestu do Momostenanga.. To je velice tezka vec. :) Byla dokonala. Je to presne ten duvod, proc jezdit mistni dopravou a ne nejakejma turistickejma mikrobusama.
Ovsem je velice tezke takovy zazitek popsat, zvlast pro me, ktera myslim v obrazech a vseobecne mluvim hodne hlavne proto, ze mi nestaci slovni zasoba, kterou mam, k popisu toho, co mam v hlave.

Takze autobus. Predstavte si americky skolni autobus, jak ho zname ze Simpsonu. Hodne ojetej, ale peclive udrzovanej, krasne barevne natrenej a uklizenej. Je v nem rekneme tricet mist - 15 lavic po dvou lidech - detech. Takze si predstavte na kazde te sedacce tri lidi, plus pod nohama nejaky tasky a nase batohy nacpane tak, ze vase douhe nohy se tam nemohou vejit a tak mate otlacena kolena a vsechny vycnivajci casti.
Ted si predstavte hory. Vysoke nadherne hory. Zelene stromy, borovice a dalsi. Policka kukurice a mnoha dalsi zeleniny na uboci tech vysokych hor. V pozadi sopku. Modre nebe, prijemny chladny vzduch, na modrem nebi bile obaky jako namalovane.
Ted si predstavte dalnici. Ctyrproudovou, bez svodidel, bez rychlostnich limitu, bez pravidel predjizdeni a bez konstrukcnch pravidel polomeru zatacek a sklonu stoupani a klesani. Predstavte si, ze ta dalnice nema zadne sjezdy ani najezdy, ale prochazi vesnicema a mesteckama, tak jak je. Ta dalnice by mela mit asi tak 180 km.
Ted je potreba tu dalnici skombinovat s temi mestecky a vsemi temi lidmi, co pres tu dalnici prechazi a prebihaji a se vsemi temi lidmi, kteri nastupuji a vystupuji z toho autobusu, kdekoliv, kde si reknou nebo zamavaji.
Ted tu dalnici vezmete a polozte ji pres ty hory a pokrutte ji tak, abyste ji nacpali do vzdusne vzdalenosti 89 km a abyste ji polozili pres vsechny udoli a uboci, ktery v tech horach najdete.
Ted si predstavte vyse popsany autobus, jak jede po vyse popsane dalnici rychlosti bezproblemu dosahujici i 130-140 km/h v kazdem useku, kde to jen trochu jde. Obcas samozrejme prudce brzdi, aby nekdo vystoupil, nastoupil nebo aby projel opravdu extremni zatacku. Podotykam, ze vetsina tech zatacek neni extremnich, takze se do nich nebrzdi, takze jste vlastne radi ze vas sedi vedle sebe sest i pres ulicku, protoze odstrediva sila uz vas nema proste kam vynest. I kdyz se velice snazi.
Ted pridame zvuky. Motor - prastary, opravovany, vytaceny na maximum v zatackach nebo kopcich (ktere jsou ale vsude). Jinymi slovy motor rve, jak se patri. Pak muzika. Radio hraje dost nahlas, abyste ho slyseli i pres ten motor. Jeste troubeni, vzdy kdyz neco predjizdite nebo neco predjizdi vas - u nas platilo to prvni.
Ted pridame cichove vjemy. Krasny chladny vonavy horsky vzduch. Spaliny prastareho dieselu. Spaliny vseho, co je pomalejsi nez vy a predjizdite to a ma to za sebou veliky cerny oblak buhvi ceho. A v neposledni rade spalena guma z pneumatik prudce se riticiho autobusu do kazde zatacky.
Aby byl obraz dokonaly, tak jste jedli v osm rano a timto stylem jedete 4,5 hodiny, takze mate hlad jako vlk. Taky jste byli naposledy curat nekdy kolem te osme rano a meli jste hodne caje nebo velky hrnek kafe, takze se vam posledni dve hodiny opravdu hodne chce. Taky vzhledem ke stylu jizdy a k tomu, jak oc se vam chce curat celu dobu nic nepijete, takze mate hroznou zizen.
Kazdopadne styl jizdy, vitr ve vlasech z otevrenych oken a dveri, pruvodci lzouci za jizdy na strechu busu a zpatky, dokonala vesela hudba, nadherne monumentalni hory a hluboke udoli a kourici soka za oknem, slunicko a usmivajici se lidi okolo vas, vas nuti se usmivat a citit se v okonale euforii..
Opravdu, opravdu, opravdu moc se i to libilo. :) Jako posilovna na vsechny svaly, abyste se udrzeli v prudce rojizdenych zatackach na sedadle je to skvele. Meme namozeny obe ruce, brisni svaly, stehenni svaly, otlacenej zadek a kolena a poslapany nohy.
Pak na kazde zastavce jako v Asii vlezou do busu prodavaci nabizejici vsechno mozny od ovoce, pres orisky po piti a bramburky.
Taky s vami muze jet cast cesty ozbrojeny vojak se samopalem, ktery stoji vepredu.
Vojaku jsme videli docela dost a taky policajtu, kteri zase nosi brokovnice.
Lidi se usmivaji, zdravi pri nastupu do busu, zdravi nas na ulici, nerozumi ani slovo anglicky, my jen obcas nejake slovo spanelky, majske Kiche' nerozumime vubec, ale na tu spanelstinu nastesti exituji chytre aplikace jako prekladac v telefonu.

Ted jime pizzu a buritos a zaijime to mc dobrou limonadou. Fotky a videa z cesty busem hodim do svych fotek na googlu.

Antigua 2

Vcera jsem mela napsanej takovej peknej dlouhej clanek a pak jsem si to nedopatrenim smazala.. Takze to shrnu.

Batoh pres den nedorazil. I kdyz nam to pani na letisti slibila. Takze po urgovacim telefonu jsme se dozvedeli, ze by mel batoh dorazit v noci, takze jsme zvedavy, jestli tu bude, jak pujdem na snidani.

V nucenem vcerejsim mezicase jsme koupily a zprovoznily mistni sim karty. Byla to akce na dve hodiny s polovicnim uspechem. Sim karta v mobilu funguje jenom na data a volani - nikdo nevi proc. Sms se tvari odeslane, ale nikdo se nezval, ze by prisla. Z tabletu jedou data a odesla mi sms na muj mobil, ale u ostatnich nevim, protoze se taky nikdo neozval. Takze uvidime.. No kazdopadne data jsou, takze psani blogu, mailu, hengoutu a facebooku je mozne i bez wifi. Taky je tu dost modrych postalu, ktere potrebuji zborit a dost sedych, ktere chteji obsadit. :) Pokud tehle vete nekdo nerozumi, muze si vyhledat pojem Ingress nebo to ignorovat. Pokud by chtel nekdo ingress zacit hrat, napiste, poslu vam odkaz :) - budu mit za vas bonusovy body. :)

Koupily jsme redukce na mistni zasuvky a taky jsme v mezicase nasli odkud a jak nam jezdi busy do Momostenanga, takze by to dneska melo byt v klidu a hned po snidani hodlame vyrazit.

Odpoledne jsme se sly projit po meste. Byly jsme v cokoladovym muzeu. Bylo to super. Precetli jsme si o kakau, o tom jak roste a jak se zpracovava. Ze ho lidem donesl buh Opereny had, ktery za to byl vyhnan z raje a ze je kakao hlavni obetinou a byvalo vzdy pochoutkoou kralu a knezu.
Pak jsme se dozvedely, ze kakao je jako kafe. Ze je ruzne horky a chutna jinak podle nadmorske vysky, ve ktere roste. Dostaly jsme ochutnat, jako dukaz. Maji tam obchudek, kde maji vsechno mozny z cokolady  - cokoladu jako takovou (bilou, mlecnou, viceprocentni, se soli, skorici, kardamomem, pomerancem, cokobobama, oriskama vseho druhu, mandlema, chilli, zazvorem...), cokoladovou kosmetiku, mazani na pusu z cokoldovyho masla, cokoladove palenky a likery, cokoladovy prasek, cokoladove pralinky, vsechno mozne ovoce v cokolade (cele tresne, banany, ananas, fiky, dyne, orisky..), cokoladu na fondue a tak dale...
Taky jsme ochutnavaly cokoladu na pripravu horke cokolady. Cistou, se skorici, se skorici a vanikou a s kavou. Potom cokoladovy krem s jahodama, taky cokoladove boby v karamelu, kavova zrna v cokolade, orisky v karamelu a cokoladovem prasku, dynova seminka v karamelu a cokoladovem prasku a taky cokoladovy caj - odvar ze slupek cokoladovych bobu. No bylo to uzasny a cestou zpatky se v tom obchudku hodlam stavit a neco si poridit.

Vecer jsme napsaly nastvanej mail na American Airlines, ze ocekavame nejakou kompenzaci za ty komplikace s batohem, tak jsem zvedava, jestli to bude mit nejakou odezvu. Museli jsme tu zustat o den dyl - i kdyz vzhledem k cokoladove tovarne mi to zase tak nevadilo, museli jsme prerezervovat hotel v Momostenangu, taky jsme psali Donu Rigobertovi, ze prijedeme az dneska.. No proste nam to trochu posunulo plany.

Mam prvni fotky sopek, ale mela jem s sebou jen fotak, takze to ted nemam jak dat na net. Ale kdyz uz mam data, tak s sebou budu tablet nosit vic kvuli fotkam a taky kvuli ingressu. :)

Mam hlad, tesim se na snidani a su moc zvedava na cestu, na Momostenango a na Dona Rigoberta. :) Mei bysme dvakrat prestupovat a ty busy jsou fakt vtipny. Jinak vybavenost obchodu je daleko vyssinez v Asii, prece jen je videt, ze USA je za rohem.

Antigua

Tak mame 6 hodin rano a probouzime se v hotelu Posada Landivar v mestu Antigua. Hotylek jsme mely predrezervovanej, coz se velmi hodilo, protoze jsme prijely v 9 vecer uplne totalne mrtvy.
Snazila jsem se vcera v tech letadlech pokud mozno nespat, abych usnula vecer.

Kazdopadne vcera jsem psala naopsledy z Londyna, takze shrnu zbytek dne.

Letadlo melo opravdu zpozdeni a odlitaly jsme v 11. Hned ze zacatku jsem zjistila, ze moje sedadlo nejde sklopit, takze asi po trech hodinach usazovani a prvnim jidle se mi postupne letuska a letusak pokusili vysvetlit, jak to mam udelat a nasledne se pokusili to i sami sklopit. Zjistili, ze to opravdu nejde a tak nas presadili jinam. Zbytek cesty probihal dobre. Koukala jse asi na ctyri filmy z nichz si moc nepamatuju, obcas jsem si sla protahnout nohy a tak. American airlines jsou docela v pohode. Sme teda zhyckany od Emiratu, takze takovy veci, jako letuska neustale chodici a ptajici se jestli mam vsechno a co by nam mohla prinest, to tady nebylo. Jidlo jsme dostali vzdycky az uz jsme zacli pochybovat, jestli na tak dlouhym letu jeste nejaky jidlo bude. Prvni byly testoviny s houbama, trocha salatu a visnova buchticka, pak takova malinka pizza prelozena napul v krabicce a mufin a mezitim na svacu vanilkova zmrzlina. Asi tri hodiny pred koncem, kdyz jse mela desnej hlad jsem zjistila, ze u kuchynky je plato s ruznejma kravinkama, ktery si lidi berou, tak jsem se zaplacla chipsama a nejakou karamelovou susenkou.
Diky tomu, ze sme meli zpozdeni, tak jsme pivo dostali zadarmo jako omluvu, takze to slo.

Miami letise je docela rozsahly. Vsechny, kdo meli ESTU hnali pres online pasovou kontrolu, pres kiosek, kterej snimal otisky prstu, fotil a vsechno. Obcas se tomu kiosku nekdo nelibil, tak neprosel a musel jeste jednou pres zivyho cloveka, coz se tykalo i nas. I kdyz rikat o tom policajtovi, ze byl zivej je dost vyskove tvrzeni. Tempo, kterym pracovali vsichni ti na tech prepazkach, ton kterym mluvili a zpusob komunikace byl narosto umrtvujici. No za celou dobu nepromuvil, jen ukazal treba ctyri prsty a rukou na mou ruku, jako ze snimat otisky, pak palec, pak druhy ctyri prsty, pak ukazva na kameru a tak... no bylo to vtipne. Kdyz jsme pak obesly kameru a vsechno k okynku, kde nam daval razitko, tak se na nas porve podival. Chvilku ziral, trochu se probral a zeptal se nas kam letime. Takze jsme mu rekly ze do Guatemaly. Probudil se prekvapenim a s filmovoou intovaci a naprosto nechapavym pohledem se zeptal: '' My God, what will you do there?'', tak jsme mu sdelili, ze se budem koukat na pamatky a tak. Nechapave zavrtel hlavou, zazival a upadl zpet do letargie tak huboko, ze mel problem dat nam razitka a rucne k nim dopsat datum, kdy vstupujeme do USA.

Pak jsme nasly gate k letu do Guatemaly. Pan nam potvrdil, ze jido se na palube nepodava a ze si mame jit neco koupit ted. Sehnaly jse jakousi pizzu a neco, co melo byt lasagnema. No dalo se to jist, ale za 28 dolaru dohromady to teda nestalo. Pred nastupem jeste onen pan hledal dobrovolniky, kterym je nad 15 let, kteri by byli ochotni sedet u nouzoveho vychodu, aby si to prohodili s nejakejma deckama pod 15. Tak jsme se prehodili. Pri pousteni do tubusu se nas ptali, jestli jsme ochotni v pripade potreby asistovat letusce u nouzoveho vychodu a az po odpovedi ano, nas pustili na palubu. Misto super. Velika mezera a spousta mista na nohy. Pak nas vyzvali, at si precteme bezecnostni insrukce at vime, jak se zachazi s dverma nouzoveho vychodu a pak se nas jeste jednou letuska prisla zeptat jestli jsme ochotni v pripade nouze ji asistovat a jestli jsme cetli bezpecnostni instrukce. :) Zabava. Vzdycky jsem chtela byt letuskou. :)
Cestu do Guatemaly jsem prospala, i kdyz jsem puvodne nechtela.
Na tretim miste vedle nas sedel americkej profesor. Kdyz jsem se ptala ceho, tak ekonomy, environment, development a migration. Nechapu, ale umel spanesky a slibil nam, ze nam pomuze na miste sehnat bus nebo taxik do Antigua.
Po pristani mamce nevylozili batoh, muj batoh byl rozbalenej, prosacovanej a zabalenej, jeste jsem se nedivala, jestli neco nechybi. Asi hodinu jsme stali ve fronte a nasledne resili s pani, ktera to mela na starosti, ze nemame batoh. Bylo nas v te fronte docela hodne. Pani batoh online nasla, ze je v Miami a ze to se nekdy stane, ze ho po kontrole policajti nestihnou dat zavcas k odletu... no, co na to rict.. Amici. Takze nam batoh prileti do Guatemaly dneska v 11:40, pani si vzala jmeno hotelu a telefon a dovezou nam ho. Taky nam rikala at na batoh cekame v Antigua, ze posilat ho do 4,5 hodny vzdaleneho Momonostenanga uz by se jim jako nechtelo.
Jsme zvedavy jestli mamce bude v batohu neco chybet a jestli jo, tak jesti to bude lekarnicka.. no mame tam dle instrukci mnoha overenych lidi pohotovostni zasobu leku jako jsou antibiotika pro obe na 10 dnu, kdyby bylo potreba, prasky na spani, abysme se rychle prehodily na zdejsi cas, framykoinovou masticku a vubec takovy veci na predpis, co se tady ale prakticky nedaji sehnat. Moji lekarnicku s ibagimen a veci proti alergii nechali byt, tak snad nechaji byt i veci z mamcina batohu.
No vcera jsme se shodly, ze co si Amici nechaji, proste nebudeme potrebovat.
Pan profesor to cely absolvoval s nama a pak nam opravdu i domluvil taxik do Antigua. Stal 30 dolaru a jel asi hodinu. Byla jsem tak unavena, ze jsem narosto usinala, ale stav dopravy a nasledny stav silnice v Anigua mi to moc nedovolil. Vyjet z Gueatemala city byl zajimavej zazitek. Ty lidi nepouzivaji blikry, nemaji asi zadnej rychlostni limit a na kruhac najizdi z obou stran.. to jako zakladni popis myslim staci, aby se ridicovi jezili chlupy na zadech.
Silnice v Antigua neni ani tak sinice jako povrch slozeny z nahodile velkych, nahodile vedle sebe umistenych kamenu, der, kanalu, prohubni, balvanu, vymolu, zhupu a podobnych veci.
Cilene jsem se soustredila, aby mi v kazdym shupu necvakly zuby a aby se mi hlava nekyvala, jak panakovi na pruzince.
Hotel dobrej, krasny ozdoby na chodbe. Pan recepcni pochopil, ze se s nama na nicem nedomluvi, ze veskerou mozkovou kapacitu spotrebovava vzprimeny postoj a otevrene oci, takze nam jen rekl, ze tepla voda je na kohoutku vpravu a ze snidane je od 8.
Tepla vody byla na kouhoutku vpravo, tekla dokonale horka. Postel je siroka asi tak metrdvacet a z vecera uz si nic dalsiho nepamatuju.
Celou noc prselo a podle predpovedi by to tak melo byt - dopoledne slusne, zatazeno, odoledne zacina prset a v noci prsi.
Snad bude mit mati batoh zpatky se vsema dulezitejma vecma jako boty a plastenka. Dalo by se vsechno koupit, ale plytvat finance by bylo blby.
Mame v planu dneska podivat se teda po mestecku, kdyz cekame na batoh, najit autobusy do Momostenanga a nejlepe i do nej odjet.

Londyn

Cesta do Londyna probehla dobre. Jidlo v letadle bylo naprosto nepozivatelny, jak se dalo na te kratke trase a navic od British airlines cekat. Bylo to neco cemu rikali croisant se sunkou a syrem, ale bylo to kyselo divny, mokry cosi s cimsi.. takze jsem si dala caj s mlikem a trochu se prospala.
V Londyne jsme zjistily, ze let do Miami ma zpozdeni a mel by odlitat misto v 9 az v 11. Takze snidame Poridge na letisi za 4,95 a budem cekat. Tim se nam zkracuje cekaci doba v Miami ze ctyr na dve hodinky. Budem se v letadle hlasit, aby pocitali s tim, ze letime dal a kdyztak na nas cekali. Uvidime..

Pred odletem

Zatim neni moc co psat. Sedime za check-inem na letiti, ktere pro me zustane Ruzyni, koukame na vychod Slunce a zasneme, jak je proste hned videt,  ze jsme v Cechach.
Je pul seste rano a tady je uplne vsechno zavreny. Duty free shopy, restaurace, vsechno. Zachody neuklizeny, umyvadla ucpany.. naprosto mrtvo. Jen policajt na segveji tudy projel. Nepamatuju si zadny jiny mezinarodni letiště, kde by rano nebo i v noci bylo vsechno zavreny.

Cesta do Prahy, prenocovani i presun na letiste byly v pohode a plynuly.
Je videt, ze uz to teseni se nejak flakame. Zapomnely jsme udelat fotku u busu SA a dokonce jsme zapomnely udelat i fotku s batohama. :)
Fotku u okna s letadlem ale udelat chci. :) Navic jsem teda docela unavena a tesim se, jak si dam v letadle snidani a zdrimnu si.

V Londyne mame necely dve hodinky na prestup a pak hura pres ocean.